Z organizace. Zástupci Sdružení Banát sešli se na své čtvrtletní schůzce, aby shrnuli svoji celoroční činnost. Také letos o sobě dávali členové vědět, ale i čtenáři, kteří necítí potřebu být někde organizováni. Svědčí o tom množství telefonátů, vzkazů, návštěv i dopisů. Je to velmi potěšitelné. Sdružení Banát vydává čtvrtletník, byla vydána studie známého kantora pana Jaroslava Svobody - Česká menšina v Rumunsku, a chystá se do vaší knihovny další publikace. Jedním z významných cílů naší práce je i nadále zvát k nám krajany, popularizovat jejich existenci a umožnit jim zhodnotit své úsilí návštěvou Prahy, kde se představí. První krok byl učiněn letos o Břevnovském posvícení, a kdo si udělal čas a navštívil ho, mohl si zazpívat a zatančit s gernickou chasou. Je třeba připomenout, že tato stěžejní akce by byla neuskutečnitelná bez přízně krajanského odboru MZ, který tuto myšlenku podpořil. Stejně tak jako Sdružení oceňuje pozvání na folklorní festival do Bígru, či úzkou spolupráci s Nadací Člověk v tísni. Tímto směrem se bude ubírat činnost naší organizace i v příštím roce.

    Ještě ke grantům. Pro zajištění pobytu krajanů z Gerniku jsme kromě krajanského odboru žádali též Obvodní úřad v Praze 6 o finanční příspěvek, který však byl s politováním zamítnut. Jisté politování je i na naší straně, ale při mnohaleté absenci vlastní zahraniční politiky stotisícového obvodu Prahy 6 nás to zas tolik nepřekvapuje. O co menší je např. moravské Rovensko, o to větší je pocit sounáležitosti s našimi krajany.

    Spolupráce Sdružení - Nadace Člověk v tísni - krajané. V říjnu bylo sdružením zakoupeno a uhrazena doprava 10 ks pneumatik a 4 ks akumulátorů (na 1 auto jsou potřeba 2) na Pragy V3S, které sdružení počátkem devadesátých let dovezlo do Rumunska a darovalo 5 českým vesnicím. V současné době jezdí již jen na Gerniku (je dokonce zapsaná, a tudíž jezdí i po silnicích) a na Bígru, kde většinou funguje na svoz dřeva a podobné aktivity mimo cesty. Rovenští svou Pragu předali na Gernik. Eibenthálští na Bígr a na Heleně odpočívá na špalcích. Právě bígerští poprosili o zásilku pneumatik a 2 akumulátorů, neboť staré vybavení již dosluhovalo. K nim se připojili gerničtí s prosbou také o 2 akumulátory. V těchto dvou vesnicích auta beze zbytku splňují své poslání a pomáhají místním. Zároveň si jsou z menší části schopná vydělat na svůj provoz. Krajané si je velmi oblíbili právě pro jejich schopnost dojet téměř kamkoliv. Na závěr vyřizuji dík od bígerských a gernických, který jak doufají, budou moci vyjádřit osobně přímo v Banátu. (Cena pneu a aku: cca 52 000,- Kč, doprava: zajišťovala Člověk v tísni - spol. při ČT, o. p. s. cca 22 000,- Kč.)

    Gerničtí na Břevnovském posvícení. Říjnové posvícení dávno odvál podzimní vítr, ale u nás má řada lidí na co vzpomínat. Sdružení Banát, které pozvalo gernický taneční orchestr, ubytovalo krajany na koleji Kajetánka a zajistilo stravování. Jinak měli krajané volný čas pro sebe. Přijelo jich s auty čtrnáct a mezi nimi bylo několik tanečnic v gernickém kroji. Krajané vystupovali na posvícenském pódiu vždy odpoledne v sobotu i v neděli s 45minutovým programem. Měli velký úspěch a jsme opravdu rádi, že se akce a celý záměr vydařil. Věříme, že si na nás vzpomenou i gerničtí. V souvislosti s úspěšným vystoupením krajanů vzniklo nečekané dilema: organizátoři posvícení - členové živnostenského spolku by rádi, aby přijeli gerničtí za rok znovu. Sdružení Banát zas chce pozvat jiný soubor. Může se stát, že příští rok budou na posvícení hned dvě tělesa, dvě vesnice. Ale raději nepředbíhejme událostem.

    Mazánkovo zpravodajství. Operace Banát - stav k 30. 11. 1999. V roce 1999 byly z peněz vlády ČR realizovány tyto projekty:
1. Vyasfaltování školního dvora za školou Bígr. Přispěli jsme částkou 2000,- DEM, 1000,- DEM přidala MO DSSČR Bígr. Obecní úřad Berzasca uhradil před festivalem opravu fasády.
2. Přispěli jsme částkou 2000,- DEM na materiál na opravu fasády školy a kulturního domu na Gerniku. Opravu si provedli gerničtí.
3. Částkou 60 000,- DEM jsme financovali opravu přístupové cesty na Gernik přes Sikevici. Nově postaven byl most přes potok u Sikevice, zlepšeno odvodnění a zaštěrkovány problematických úseků.
4. V létě pobýval v českých vesnicích MUDr. Petr Urie, který se zaměřoval zejména na sondáž výskytu TBC a její léčby a na zavádění a princip nového zákona o zdravotním pojištění. Pokud budou ještě příští rok peníze od vlády ČR, rádi bychom do českých vesnic vyslali lékaře, který by krajany otestoval tuberkulínovým testem a potřebné očkoval proti TBC.
5. Částkou 30 000,- USD jsme přispěli na pokračování asfaltování cesty po Eibenthale, župní rada Mehedinti přispěla částkou cca 50 000,- USD. Položeno bylo cca 900 m asfaltu. Finišuje rozvod telefonů. Hotov by měl být nejpozději na jaře příštího roku.
6. Částkou 5000,- DEM jsme přispěli MO DSSČR na nákup traktoru pro tuto obec. Traktor je zakoupen a bude sloužit k potřebám obce, zejména při odklízení sněhu a svozu zemědělských produktů. MO DSSČR přispěla na jeho nákup cca 500,- DEM.
7. Částkou 2000,- DEM jsme přispěli na opravu staré církevní školy v obci Velký Pereg. Opravu si provádějí místní občané a pro příští rok mají přislíbeny další finance od evangelické církve z ČR.
8. Celkovým nákladem 580 000,- Kč jsme vybudovali pouliční rozvod vody na Rovensku (viz předchozí zpráva).
9. Začali jsme připravovat projekty drobných provozoven, které by měly být těžištěm pomoci v příštím roce (samozřejmě pokud budou peníze od vlády). Na důležitosti tento projekt získal nyní zejména díky uzavření dolu na Cozlu (definitivně od 31. 12. 1999), a tudíž se nyní i další vesnice (Bígr) bude tvrdě potýkat s nezaměstnaností. Rádi bychom proto také zainteresovali investory z ČR, neboť oblast, kde leží české vesnice je rumunskou vládou vyhlášena za tzv. "znevýhodněnou zónu", což znamená, že firmy, které zde působí, jsou na deset let osvobozeny od placení daní, mohou bezcelně dovážet materiál na výrobu i vybavení podniků a mají další spoustu zvýhodnění. Chtěli bychom se stát jakousi centrálou, která bude české podnikatele oslovovat a pomáhat jim při zjišťování možnosti podnikání právě v této oblasti. Samozřejmě v úzké spolupráci s naším velvyslanectvím v Bukurešti. Velmi atraktivním se jeví např. zpracování dřeva, vápence, zemědělských produktů a pod.

    Před posvícením (z pátku 12. na sobotu 13. 11.) vyhořel na Rovensku dům Pražákových (hospodští) vedle hospody. Při hašení pomáhali všichni rovenští, bohužel se podařilo zachránit jen vybavení a nábytek, dům však zcela vyhořel. Samozřejmě tato smutná událost částečně ovlivnila atmosféru na posvícení.

    Pan děkan Václav Mašek byl na vlastní žádost přeložen na Eibenthal, kde se postupně zabydluje. Nebude již muset vyjíždět do jiných vesnic, neboť pod něj bude spadat jen tato vesnice. Postupně se rozloučil se všemi vesnicemi, kde dosud působil (poslední bylo právě posvícení na Rovensku). Loučení bylo vždy smutné, neboť ho měli všude rádi a vážili si ho. Jeho nástupcem na Gerniku se stane pan farář Altmann, který doposud působil v Caransebes.

    Nad novou publikací do vaší knihovny. V příštích týdnech by měla vyjít naše knihovnička č. 2 a někteří čtenáři se již netrpělivě ozývali. Pro vaši informaci sdělujeme, že dr. I. Heroldová dokončuje studii o srbské části Banátu, kde žije i naše komunita, která je nám - příčinou válečných poměrů na Balkáně, dosti složitě přístupná. Na tuto publikaci o krajanech v Srbsku se můžeme tedy jenom těšit.

    Z krajanského odboru MZ. V přípisu nám sděleno, abychom prostřednictvím listu Banát, který čtou hojně našinci, znovu upozornili a vybídli k využití stipendií na vysokých školách v ČR.
  Jedná se o dvacet míst ročně ke studijním pobytům v délce dvou semestrů, nebo čtyřicet míst v délce jednoho semestru. Tato stipendia jsou určena pro studenty z řad krajanů s přednostním zaměřením na obory učitelství českého jazyka a literatury, historie, umění, etnologie, dějiny umění a eventuálně teologie. Kritériem pro udělení stipendia je kromě odborných předpokladů zejména to, zda absolvent využije vědomostí získaných během, svého studijního pobytu v ČR ve prospěch krajanské komunity na udržení českého jazyka a kultury.
  Zájemci o stipendia obdrží přihlášky na zastupitelských úřadech, popřípadě přímo na OKKV MZV ČR. Vyplněné přihlášky, včetně potvrzení představitele krajanského spolku nebo organizace, je třeba odevzdat vždy nejpozději 4 měsíce před předpokládaným zahájením studijního pobytu v ČR. Přihlášky se zasílají prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR, pokud se v individuálních případech výslovně nedohodne jiný postup.

    Po stopách předků. Pana Václava Schneidera netřeba čtenářům dlouze představovat. Pochází z Bígru, byl autorem známé výzvy, kterou otiskly české noviny v roce 1990 a která podnítila masivní humanitární pomoc krajanům do Rumunska. Dnes je členem výboru Sdružení Banát a žije s rodinou v Praze. Z vlastního zájmu se dopátral, že jeho předkové pocházejí z chodské vesnice Chodov na Domažlicku a že tam žijí i jeho vzdálení příbuzní, které ovšem nikdy neznal a jsou jen větví spřízněné rodiny Schneiderů v jedné vsi. Starosta vesnice Chodov, která leží jen několik kilometrů od hranice s Bavorskem, byl velmi překvapen: ovšem, Schneiderové tu stále bydlí, Mlezivové - ano, jistě… Ale to jsou také bigerští! V roce 2000 má být údajně sraz rodáků v této české vsi a je zřejmé, že řada bigerských by tam neměla chybět. Vždyť odkud by měli naši krajné z Banátu tolik krásných písní z Pošumaví?

    Nad krajanskými časopisy z Balkánu. Kdybyste hledali v Banátě v době monarchie české noviny a spolky, které k sobě nerozlučně patří, mnoho byste nepořídili. Např. Batovcův kalendář na rok 1915 uvádí desítky českých hospod a spolků po celé Evropě, v Sedmihradsku, Slavonii, ale z Banátu nic. Tím spíše je nutné ocenit časopis Naše snahy, který vydává v Nadlaku Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku. Z Balkánu však české noviny nikdy nevymizely. V Chorvatsku vychází přes 50 let týdeník Jednota a dostanete ho nejsnáze v centru českého dění v lázeňském městě Daruvaru. V Sarajevu už několik let vychází Česká beseda, ale česky je tam pouze název a několik stránek v listě. Také v Budapešti, pokud začnete tesknit, můžete si zakoupit časopis Bohemia. Je většinou v maďarštině ale píše výhradně o České republice. Na obálce listu je maďarsky a česky vysvětleno: Bohemia. To je jméno jedné země, Čech. A také jméno jedné společnosti spolku maďarských přátel české kultury. Náš přátelský kroužek vznikl v létě 1993. Naším cílem je spojit dva břehy, tak jako dva břehy spojují mosty: bývalý můstek v Prachaticích nebo Alžbětin most nad Dunajem. Svými skromnými prostředky bychom chtěli zkrátit vzdálenost mezi dvěma národy, dvěma kulturami, mezi Prahou a Budapeští. Jestliže se chcete k nám připojit, s radostí vás uvítáme každou středu odpoledne na našem stálém místě v pivnici Steffl (H-1027 Budapest, Bem rkp. 49).

    Mnoho Rumunů tak často vzdychá a dovolávají se pomoci Tepesiho. Kdo byl Vlad Tepes?

    Vlad Tepes je osobnost velice rozporuplná, opředená mnoha záhadami a tajemstvími.

    Historici zastávají názor, že historické dokumenty podávají vždy obraz shodný s historickou pravdou. V případě Vlada Tepesiho existují dvě extrémní možnosti. Jedni jej považují za psychopatického tyrana, jiní zase za rumunského národního hrdinu. Záleží na tom, které historické prameny sledují. Německé pamflety jej pomlouvají za to, že byl krutý. Rumunské lidové pověsti Vlada prezentují jako vládce, který vedl spravedlivou vnitřní politiku, tvrdě hájil nezávislost svého malého království proti osmanské říši. Označují jej za jednoho z prvních národních hrdinů, který bojoval proti bezpráví, proti bojarům, proti Turkům.

    Dne 10. 9. 1456 v Brašově promlouvá k bojarům takto: "Jen ten, kdo je nejsilnější a nejmocnější, diktuje podmínky."

    Kolik intrik, záludností, bojů i válek musel překonat, než se tím nejsilnějším a nejmocnějším stal, nám přiblíží jeho životopis. Narodil se v listopadu r. 1431. Jeho otec byl císařem Zikmundem jmenován vojenským vůdcem Transylvánie a byl přijat do řádu Draka, který bychom mohli porovnat s řádem templářů. Tedy řád polovojenský a polocírkevní. Cílem tohoto řádu bylo hájit zájmy katolické církve a bojovat proti Turkům. Protože byl členem řádu Irska, dostal jméno Drakul, když do řádu vstoupil jeho syn Vlad, dostal jméno Drakula.

    Rodina žila v Trigoviste až do roku 1442, kdy se Vlad i jeho bratr Radu stali rukojmími sultána Muirada II. V Turecku byl držen až do r. 1448. Zážitky z Turecka měly na jeho další vývoj velice negativní vliv. Stal se chorobně nedůvěřivý a získal pesimistický náhled na život. Z Turecka byl propuštěn až po otcově smrti.

    Vlad získal zprávu, že otce dal zavraždit Vladislav II. Dozvěděl se také o smrti svého staršího bratra Mirsea, kterého umučili rumunští bojaři. Ve svých 17 letech, podpořen tureckými jednotkami, podnikl Vlad první boj k získání Valašského trůnu. Svou první bitvu prohrál, na vítězství čekal až do r. 1456, kdy zabil Vladislava II.

    Po dobu své šestileté vlády vedl proti bojarům nelítostný boj. Jednou na velikonoční neděli zatkl všechny bojarské rodiny, které se zúčastnily mše. Nejstarší z nich dal narazit na kůly, ostatní mu z ruin vybudovali novou pevnost - dnes Drakulův zámek.

    Vlad se stal známým pro své kruté zacházení s nepřátely, které oslepoval, stahoval z kůže, vytrhával jim nehty, dával je vařit, pálit, věšet, za živa pohřbít, ubodat. Jeho nejoblíbenější metodou bylo narážení nepřátel na kůl. - Proto příjmení Tepes - v rumunštině totiž znamená narážeč na kůl. Turci ho zase nazývali Kaziglu Bey - princ narážečů. Svou svéráznou metodu používal hlavně na transylvánských celnících, kteří ignorovali jeho dovozní zákony.

    Nájezdy, které vedl proti německým Sasům, se dají označit jako pronárodní akt, chtěl chránit a podporovat valašské aktivity. Vlad byl po celé zemi znám tím, jak tvrdě trestal jakýkoli zločin. V prosazování svých zákonů byl důsledný. Aby se přesvědčil o tom, zda v zemi žijí čestní lidé, dal na nádvoří svého zámku ke studni drahocennou číši, ze které pili všichni, kdo měli žízeň. Prameny uvádějí, že nebyla nikdy ukradena.

    Ze všech koutů své země zval chudé, nemocné a staré na svůj zámek, kde všechny hostil. Pak dal místnosti, ve kterých hodovali uzavřít a zapálit.

    V r. 1462 postavil veliké vojsko. - (Vojáky odměňoval z konfiskovaného majetku bojarů) a vedl nájezd proti Turkům. Byl to odvážný čin, protože vojsko Mohameda II. bylo mnohem početnější. Vlad byl úspěšný. Sultán se rozhodl Vlada i Rumunsko pokořit. Do Rumunska vpadl s armádou třikrát početnější. Vlad rychle sestavil 22 000 členné vojsko a když po četných bojích zjistil, že je bez spojenců, ustoupil do Trigoviste. Cestou své vesnice spálil, řeky otrávil, to proto, aby sultánovi vojáci nenašli nic k jídlu. Když hladoví a žízniví sultánovi vojáci vkročili do Trigovista, našli tam 20 000 svých tureckých vojáků na kůlech. I pro ty nejotrlejší to byl šokující pohled. Mohamed II. přijal porážku. (Tato událost je popsána i v Legendě věků V. Huga.)

    Další bolestná a trpká byla pro Vlada ta skutečnost, že tureckým vojskům velel jeho bratr Radu, kterého Turci prosazovali na valašský trůn. Přestože se stal Vlad vítězem, mnoho rumunských bojarů přešlo na stranu Turků. Vlad utekl do Transylvánských hor a čekal pomoc Matyáše Korvína, ten mu přispěchal s pomocí jen proto, aby ho zajal a věznil 10 let. Teprve na podzim r. 1476 byl na výzvu Štěpána Velkého osvobozen. Důvod byl prostý - nadále byl nejvhodnější osobností, která by byla schopná vést boj proti Turkům. Uložený úkol neplnil dlouho. Rumunští bojaři jej zatkli a zabili. Smutný příběh, smutný život.

    Snad Vladův smutný život, snad i jeho jméno bylo inspirací Brama Stokera k napsání knihy Drakula. Je to horor napsán zvláštní formou deníku Jonathana Harkera, advokáta londýnské firmy, která ho vyslala, aby s hrabětem Drakulou osobně prodiskutoval smlouvu o zakoupení domu s rozsáhlými pozemky. Podle této knihy byly několikrát natočeny filmy. Jediná spojitost mezi historickým Drakulou a literárním mýtem je právě Stokerův horor. Postavu Drakuly vytvořil z historických, ale i z lidových pramenů. Pokud pracoval s historickými prameny německých Sasů, získal představu velice zkreslenou, protože Sasové byli Vladovi odpůrci. V tomto prameni se i význam slova Drakul překládá Ďábel. Mohla by asociace mezi slovy Drakula a Ďábel vytvořit dřívější spojitost mezi Tepesim a vampirismem?

    Rumunský historik Alexandru Dutu říká, že Vlad Tepes byl ve vampira transformován až knihou Stokera. Ion Bogdan v knize Vlad Tepes se o něm vyjadřuje jako o tyranovi, který ukájel své sadistické vášně. Tudor Arghézy jej zase ve své básni oslavuje jako kladného hrdinu. I slavný rumunský básník Mihai Eminescu ve své baladě Druhý dopis Tepesiho volá, aby přišel ještě jednou a zachránil jeho zemi.

    I dnes mnoho Rumunů vzdychá: "UNDE ESTI TU TEPES, DOAMNE?" A tajemný, charismatický princ Vlad jim určitě sarkasticky odpovídá: "SUNT PESTE TOT, IN TOATE, IN TOTI…" Jsem všude, ve všem, ve všech…

    Nejdřív bylo Slovenské a české vysílání - půlhodinové, jednou v týdnu, v neděli odpoledne. Pamatuji si, že když jsem se jako spolupracovník (pro slovenskou část) dostala do rozhlasu v létě 1990, ve slovenské a české redakci (kde nebyl ještě nikdo zaměstnán), dělal kdo co mohl. V Temešváru žila jedna paní původem z Prahy a ta přispívala do české části vysílání.

    Od 1. ledna 1991 jsem byla v rozhlase zaměstnána já a tak za vysílání jsem byla i zodpovědná. Spolupracovníky jsem si vybírala sama, jenom moc na výběr jsem neměla. Pro český jazyk to byl doopravdy problém. Já jsem češtinu ovládala jenom pasivně, a proto se nedivte, že jednou se mi v určité české vesnici (nebudu jmenovat) stalo toto: dělala jsem reportáž o škole, mluvila i s dětmi, jenomže více jsem mluvila já - děti méně. Já se ptám a ptám a odpověď skoro žádná. Až mě napadne: Vy mi asi nerozumíte, že? - NE!!! zněla konečně vytoužená, ale neočekávaná odpověď. A pak bylo všechno jasné. Musím se naučit česky MLUVIT. To jsem už znala studentku Vilmu Vikovou, dnes paní Vilmu Anýzovou, a Jaromíra Plíška ze Sdružení pro pomoc krajanům, dnes českého velvyslance v Rumunsku. Jim děkuji za první návštěvu stověžaté zlaté Prahy a Českého rozhlasu, za první slova mluveného českého jazyka, za kurz v Dobrušce. Jim děkuji za to, že už nikdy víc se mi pak nestalo, aby mi někdo z českých krajanů řekl, že mi nerozumí. Ale ať nejsem nespravedlivá - za to, že dnes mluvím a píšu česky zásluhu mají také báječní učitelé z Dobrušky: Alena Obstová, Pavel Smolak a Petr Trunec.

    Zpět k historii českého mluveného slova v Rumunském rozhlase - z půl hodiny se pak stala hodina. Na štěstí to už do Rumunska začali přicházet učitelé z Čech, Jaroslav Svoboda z Českých Budějovic byl pro české vysílání Rádia Temešvár (a chci věřit, že ne jenom) opravdovým požehnáním. Nemůžu mluvit místo jiných, ale odchod učitele Svobody zpátky do Čech je alespoň pro české vysílání tady v Rumunsku nenahraditelnou ztrátou. Radio Temešvár - České vysílání mělo a má dobrou spolupráci s českou redakcí Radia Praha, za co kolegům z Vysílání do zahraničí i touto cestou chceme poděkovat.

    Dnes Rumunský rozhlas přes regionální stanici v Temešváru, vysílá samostatně půlhodinové vysílání jenom a jenom v českém jazyce. Je to v neděli na středních vlnách 630 Khz a k našemu štěstí nás poslouchají nejenom krajané v Rumunsku, ale také např. v Chorvatsku a dopis od posluchačů přišel i z České republiky (z jižní části státu).

    Česká redakce Rádia Temešvár zároveň oceňuje to, co pro ni udělala Nadace Člověk v tísni. Různé písničky, hudební poklady, ale taky psané slovo z České republiky se prostřednictvím nich dostává k nám a prostřednictvím nás tam, kam patří - krajanům v Rumunsku.

    V časopise Hlasy ze Sionu byl v roce 1862 otištěn pro nás zajímavý článek, který do redakce zaslal Fr. Hrůza:

    Z vojenské hranice. (Prosba za podporu k zařízení evangelické školy v sv. Heleně ve vojenské hranici, zaslaná moravskému superintendentovi vys. důst. panu Samueli z Nagy.)

    Vysoce důstojný pane!

    S hlubokou pokorou a srdcem zkroušeným opovažujeme se, Vaši otcovskou lásku poníženou prosbou obtěžovati.

    My jsme z naší české vlasti již od r. 1824 vystěhovaní, a zde na hornatých místech usedlí. Jsme blízko Dunaje ve vojenské hranici; náš krajský úřad jest pluk Srbskobanátský č. 14, jehož štáb jest v Bílých Kostelích. Nejbližší, 2 hodiny od nás vzdálené město (též poslední k nám pošta) jest Nová Molova.

    Vysoce důstojný pane! Jsme zde jako ztracené ovce již 38 roků pouze sami na sebe odkázáni, bez školního učitele i bez duchovního pastýře. Jest ještě naše štěstí, že k nám přijíždí jednou v roce jeden dv. pán, jménem Karel Nador, posloužit svatou večeří P.; pak ale Bohu žel ostanem zase celý rok sami, zůstaveni svému osudu, jako pelikán na poušti.

    Poněvadž naši první předkové z většího dílu v Pánu zesnuli, musíme se sami bez duchovního i školního vůdce v náboženství tužit; však ale nahlížíme, že v nás co v křehkých tvorech již malá jiskra toho zdravého náboženství plápolá. Hrůza nás obchází, když pomyslíme, že při takovýchto našich poměrech potomkové naši zcela zhynouti mají; neb se k tomu podobá z té příčiny, že zde dvojího jsme náboženství, evanjelíci h. v. a římskokatolíci. Čítáme dohromady 62 čísel a jsme z polovice evanjelíci, z polovice katolíci. My máme 40 dětí ke škole schopných, kdežto katolíci jen 24. A tyto chodí všecky společně do katolické školy.

    Koupili jsme si jeden domek pro modlitebnici, kterouž jsme až dosud neměli, a vydobyli jsme si též dovolení, že si můžem povolati evanjelického učitele, oč všemožně pracujeme. Dovedli jsme to již tak daleko, že jsme získali jednoho drahého, věrného a učeného muže z Čech, jménem Vincence Bukáčka z Křížlic. On jest náchylen k nám jíti. Ale Bohu žel, jest to spojeno s velikými obtížemi. Neb po zakoupení domku nám nezůstalo zcela ničeho na hotovosti, tak že nám těžko bude pocestné pana učitela zapraviti; vynasnažíme se však ze všech sil, abychom panu učiteli cestu k nám možnou učinili. Pak ale na opravu modlitebny a školy nezbude ničeho.

    Pročež se obracíme na všecky strany, snažně za pomoc a potěšení ducha našeho prosíce. Jsme úplně opuštěni, nikdo se o nás nestará; jsme vysazeni uprostřed jinověrců a cizího národu. I obracíme se také k Vašnosti, ovšem co neznámí a vzdálení, a žádáme úpěnlivě za laskavé přispění v této nouzi těla i ducha našeho. Oznámil nám náš duchovní pastýř, jenž každoročně k nám jednou přijíždí, o Vaší otcovské dobrotě a lásce. Utíkáme se tedy v hluboké pokoře všichni k Vám, abyste duše naše v ochranu vzíti ráčil, a snažně prosíme za milosrdnou nad námi outrpnost a za laskavé od bratrů našich u víře vypomožení. Víme, že jest ve vlasti Moravské mnoho ctihodných a zámožných pánů, kteří by nám nějakou almužnou pomoci mohli a zajisté by mnohé sbory evanjelické, kdyžby o našich snahách, ale též o naší bídě a nouzi zvěděli, outrpností a láskou pohnuti, nám nějakou pomoc, byťby i sebe menší byla, poskytli a nám zaslali. Pán praví: Tlučte, a bude vám otevříno. - Proto tlučeme na dvéře milosrdenství a lásky Vaší žádajíce, byste poníženou prosbu naši sborům Vám od Pána svěřeným ohlásili, a za nějakou almužnu pro nás několika dobrotivými slovy se přimluviti ráčil, tak abysme alespoň školu spořádati mohli.

    Všemohoucí Bůh nakloniž srdce bratrů našich k laskavému přispění! Budeme se za Vás i za upřímné dárce modliti a Boha prositi, aby Vám, vysocedůstojný pane, každý krok, který k našemu vysvobození učiníte z hojné milosti své zaplatiti ráčil. Amen.

    Matěj Urbánek, Petr Kovářík, Jos. Boháček, Jan Černík, František Karbula, Josef Get, Tomáš Hrůza

    Ročník 3. č. 4, prosinec 1999. Datum uzávěrky: 14. 12. 1999. Vydává: Sdružení Banát. Tisk a redakce: Vydavatelství a redakce časopisu Břevnovan, Nad Závěrkou 17, 169 00 Praha 6 - Břevnov, tel.: 20 51 48 81. Úřední hodiny: středa 14-18 hod. o Odpovědný redaktor Mgr. Pavel Krchov, tel.: 33 35 83 50 o Bezplatné zasílání je vázáno zaplacením příspěvku 80,- Kč, číslo konta: 690 553-058/0800, Česká spořitelna a. s., Praha 5 - Smíchov